Úryvky z historie obce Stráž nad Nisou – Johann Georg Berger

Johann Georg Berger (15. dubna 1739 Ladendorf – 17. února 1810 Praha), podnikající v Reichenbergu a v obci Alt-Habendorf, je jedním z nejvýznamnějších osobností v oblasti textilní výroby na Liberecku. Prakticky jde o prvního textilního továrníka v tomto regionu. Byl to předchůdce továrníků jako byli Johann Liebieg nebo Karl Zimmermann, kteří se významně podíleli na vzestupu textilní výroby na Liberecku. Jeho jméno obyvatelé Stráže nad Nisou znají především díky pojmenování náměstí v centru obce.

Kdo to byl Johan Georg Berger a jaký je jeho odraz v historii nejen Stráže nad Nisou? To přináší třetí díl úryvků z historie obce Stráž nad Nisou.

Za zrodem první průmyslové revoluce bylo objevení parní energie a její využívání. Zavedení strojů výrazně změnilo způsob výroby i pracovní pozice zaměstnanců. Masová produkce zboží významně zlepšila zásobování obyvatelstva. Vznikla nová odvětví výroby jako strojní, chemická a železniční.

Bergerův dům – Kristiánov Liberec

V Liberci převládala od prvopočátku textilní výroba. Její rozkvět lze zasadit do období, kdy Liberec a jeho okolí spadali do majetku Redernů. Redernovské kolo najdeme jak ve znaku obce Stráž nad Nisou, tak i ve znaku města Liberec. Významným datem byl rok 1599, kdy byl ustaven soukenický cech. Způsob textilní výroby se začal měnit až koncem 18. století. Místo domácí a ruční výroby, kterou reprezentoval především zmíněný soukenický cech, nastupuje výroba tovární. Zakladatelem textilní tovární výroby v Liberci byl Johann Georg Berger. Původně pražský obchodník s plátnem se v Liberci usadil roku 1775. Důvodem bylo patrně obchodní a rodinné provázání s Ferdinandem Römheldem.

Již v roce 1790 koupil od Kristiana Clam-Gallase pozemek na výstavbu svého zamýšleného „obchodního domu“ v místě nové liberecké čtvrti Kristiánov, která přiléhala k libereckému zámku. Následující rok postavil obchodník Berger dům v tehdejší Panské ulici (dnes 8. března). Plány na využití pozemku se však změnily. Místo původně plánovaného obchodního domu, umístil za dům továrničku na sukno.

V ní zahájil v roce 1798, i přes velký odpor libereckého cechu soukeníků, tovární výrobu sukna. Tento nádherný dům postavil vynikající liberecký stavitel Josef Kuntze. Byla to první továrna v Liberci.

V blízkosti Bergerova domu následně vyrostly i další vilové domy. Ty se následně staly součástí velkého tiskárenského komplexu, který byl v meziválečném období největším německým tiskařským závodem v Čechách. Od 90. let 20. století však nevyužívaný objekt čeká na svou druhou šanci. Tu nyní dostává díky nové výstavbě bytového komplexu.

Ferdinand Römheld

Společník a zeť Bergera, Ferdinand Römheld, vlastnil dům nedaleko a to na pozemku, který získal také od Kristiana Clam-Gallase v rámci zmíněné výstavby nové čtvrti Kristiánov. Jeho dům byl v letech 1870-72 přestavěn na vilu Johanna Liebiega mladšího. Dnes je tento dům také znám jako bývalá Oblastní galerie Liberec nacházející se v těsné blízkosti libereckého zámku.

Berger a soukenický cech

Kniha Die erste Fabrik in Reichenberg z roku 1869 od Dr. Hermanna Hallwicha se zabývá především rokem 1896 v Liberci a eskalací konfliktu Bergera a soukenického cechu. Výhra Bergera nad soukenickým cechem dala průchod modernizaci odvětví a zavedení průmyslové výroby. Ve svém závěru kniha popisuje význam přeměny textilní výroby od roku 1790 do roku 1869. „Reichenberg je dnes (v roce 1869 pozn. redakce) prvním průmyslovým centrem v Čechách a centrem nejpracovitější čtvrti v Německu. Ve městě a jeho nejbližším okolí je jen v odvětví mykané příze 53 rozsáhlých smluvních přádelen, 12 továrních soukenických továren s přádelnami, 12 provozoven s více než 15 stavy, továrna na vlnu, 7 privilegovaných továren na jemné tkaniny atd. a to s celkovým počtem více než 73 000 vřeten. Na velmi malém místě je tak nepřetržitě využíváno 536 parních strojů a 786 parních kotlů. To vše maximálně vyhovuje nárokům konzumního světa v nejrozmanitějších oblastech technické kultury“.

A jak dopadl dlouholetý spor Bergera a soukenického cechu? V již zmiňované knize Die erste Fabrik in Reichenberg se píše: „Samozřejmě to teď (po roce 1796 pozn. redakce) přestalo. Na jeho místě je však největší a nejbohatší obchodní družstvo celé rakousko-uherské říše s více než 1260 mistry a 1830 pomocníky, kteří ročně vyrobí více než 60 000 kusů látek a látek podobných suknu.“

Rozvoj podnikání

Bergerův podnik se rychle rozvíjel a rozrůstal, takže mohl ještě přikoupit další dům stojící na protější straně Panské ulice (dnes již zbouraný). Berger se od roku 1794 více zaměřil na soukenictví, protože prodej plátna začal stagnovat. V tu dobu se dostal nejvíce do popsaného konfliktu se soukenickým cechem. Jednalo se o otevřený konkurenční boj, do kterého byl zatažen i liberecký rychtář, krajská samospráva, ale i úřady v Praze a ve Vídni. Liberečáci Bergerovi vyčítali jeho obchod a zpracování sukna, které si sám vyráběl nebo bylo vyrobeno mimo soukenický cech v Liberci. Spor byl především o možnosti barvit látky v cechovní barvírně. To bylo také nejspíše důvodem rozšiřování Bergerovy továrny i mimo Liberec a to do oblasti Nového Habendorfu a následně i do Starého Habendorfu.

Expanse do Stráže nad Nisou

Jednou z příčin Bergerových úspěchů byl bezesporu zvýšený odbyt sukna za tehdejších francouzských válek. Výroba se utěšeně rozrůstala dál a Berger navzdory cechu bohatl. Druhou část své manufaktury přemístil z Liberce k Černé Nise do osady Nový Habendorf, do bývalé panské valchy (bývalý obytný dům č.p. 201), kterou také odkoupil od hraběte Clam-Gallase. Následně přikoupil přilehlé louky a vybudoval nové provozy, které se staly základem továrny na vlněná sukna. Dnes se jedná o areál bývalého RETEXu, na adrese Kateřinská 1. Původní panská valcha byla velmi jednoduše vybavená manufaktura, kterou Berger značně zmodernizoval a rozšířil o tiskárnu plátna.

Svou novou barevnu ve Starém Habendorfu mohl rychle uvést do provozu jen díky tomu, že získal pro sebe dosavadního mistra z liberecké cechovní barevny Karla Bonté. Zá­pis v cechovní knize naznačuje, že ho Berger přeplatil. Potíže Bergera s cechem soukeníků přispěly v červenci 1796 k žádosti u nejvyššího pří­slušného úřadu ve Vídni o udělení výsady založit soukenickou továrnu. Vídeňský nejvyšší úřad dal celou záležitost prošetřit a posoudit zemskému úřadu v Praze a ten Bergerovi tuto výsadu udělil. Tím Berger s konečnou platností zvítězil nad souke­nickým cechem a nad ustáleným způsobem ruční výroby látek. Tím byly vytvoře­ny podmínky pro rozvoj necechovních hospodářských podniků a továren.

Bergerovo náměstí

V roce 1801 získal Berger se svým společníkem i poslední majetek Clam-Gallasů ve Starém Habendorfu, budovu č.p. 30, která byla součástí panského dvora, který byl v centru obce. Zpočátku dřevěný dvůr byl v roce 1693 přestavěn na zděný. Do té doby byla v tomto domě ratejna, sýpka a ovčín. V přední části (dnešní obchod) byla pivnice s kořalnou. Dle vyprávění pamětníků, dnes původem z Německa, tam byla hospoda i před 2. světovou válkou.

Do Stráže nad Nisou nakonec přestěhoval postupně celou výrobu z Liberce a tak byla Stráž nad Nisou součástí první průmyslové výroby.

V roce 1803 (podle jiných zdrojů 1804 nebo 1805) byl v barvírně soukenické manufaktury J. G. Bergera ve Stráži nad Nisou instalován první parní kotel, který zde sloužil k zahřívání barvící břečky v kádích. Dále pak v roce 1810 zde byl poprvé v Čechách použit při výrobě látek puze­ný člunek. Rychlost tkaní se díky tomu až zdvojnásobila, navíc již nebylo potřeba dvou pracovníků u tkalcovského stavu, ale pouze jednoho.

Po smrti Bergera v roce 1810 Römheld pro spory s dědici z podniku vy­stoupil. Firma, vedená dále dvěma nejstaršími syny z devíti Berge­rových dětí, začala postupně upadat, až musela být rozprodána. Hlavní provo­zy v budovách č. 1, 2 a 201 koupil v roce 1839 Štěpán König. Kdysi tak kvetoucí továrna libereckého okresu v č.p. 30 přešla jako zbytek v roce 1854 do vlastnictví Jakuba Wörfela, který ji načas pronajal Mo­ritzi Saarovi a pak ji úplně zlikvidoval. Liberecký a pražský obchodní majetek přešel do dalších rukou.

Také plátenický provoz v budově č. 201 byl pro úplnou zastaralost zlikvidován, pravděpodobně továrníkem Köni­gem, a dům byl přeměněn na největší obytný dům pro zaměstnance v obci. Starousedlíci budou na tento dům vzpomínat jako na tzv. „Königshaus“. Tovární komplex v č. 1 a 2 si v roce 1857 od Königa pronajal a brzy nato koupil soukeník Josef Zimmermann z Hodkovic. Za něho, a hlavně později za jeho syna Karla, dosáhla továrna největšího rozvoje a světového věhlasu.

Továrna dnes a před lety

Zdroje

Značná část informací byla použita z publikace vydané v roce 1969 k pětisetletému výročí obce. Autorem této publikace byl Jaroslav Bláha. Ve své práci jsem čerpal a částečně volně citoval z publikace od Ivana Tallera: „Čtení kratochvilné o starém Liberci II.“ (1996). Dalším zdrojem informací je původní kniha Die erste Fabrik in Reichenberg (Hermann Hallwich – 32 stran) z roku 1869, z které následně vychází i mnoho dalších autorů. Užitečným zdrojem informací byla publikace (případně různé další publikace a práce, které ji citují nebo z ní vychází), zabývající se severočeským vlnařským průmyslem – práce od J. Grunzela Die Reichenberger Tuchindustrie in ihrer Entwicklung vom zünftigen Handwerk zur modernen Grossindustrie (1898), jež je opatřena poznámkami pod čarou a věnuje se zkráceně Bergerově firmě. Existuje i mnoho bakalářských a diplomových prací na téma historie textilního průmyslu v Liberci a okolí.

V závěru chci poděkovat za poskytnuté textové a obrazové zdroje panu Jiřímu Luncarovi ze Stráže nad Nisou, které mi pomohly v mém bádání.