2 VÝROČÍ

1.9. 1946 nový název obce

1.5. 1976 konec samostatnosti obce

Nejprve bych uvedla, že nejsem rodačka ze Stráže, vyrostla jsem v kulturním centru Liberce.

Stráž nad Nisou jsem začala poznávat až po roce 1975. Dostala jsem se do rodiny, která aktivně žila osudem obce a leccos pro ni vykonala. I já jsem se živě zajímala o dění okolo sebe a snažila jsem se nejen mluvit, ale přiložit i ruku k dílu. Jako současná kronikářka zaznamenávám dění v obci, ale mám i přístup k informacím z let minulých.

Kronika byla vedena německými kronikáři do roku 1945. Další již česky psanou se nepodařilo nalézt. Pravidelné zápisy tak znovu začínají rokem 1992. Všechny uvedené informace dokumentují aktivní spolupráci Strážáků a živý rozvoj obce. Pro někoho je možná pomalý, leccos vidí jinak. Avšak jen ten, kdo nezná historii, může kritizovat současnost. Všechno totiž souvisí se vším. Proto pojďme trochu do minulosti.

Habendorf byl bohatou, průmyslovou obcí s širokým zázemím občanské vybavenosti. Žilo zde okolo 2500 lidí. Po „odsunu“ zde zůstala jen hrstka původního obyvatelstva. V rámci osídlování pohraničí do kraje přicházeli lidé z dalekých končin Čech, Moravy i Slovenska. S různými zkušenostmi, vzděláním a tradicemi se zapojovali do života obce. Za těchto podmínek byl rozvoj pomalý. Lidé však změnu chtěli a byli ochotni se na obnově společně podílet.

1.9. 2021 to bude 75let od přejmenování naší obce. K německému Habendorf se nepodařilo najít vhodný překlad, proto byl zvolen zcela nový název Stráž nad Nisou.

Charakter obce zůstal průmyslový. Vlastní samosprávu řídil místní národní výbor, který měl i matriční úřad. V místě byla škola, školka, jesle, zdravotní středisko, lékárna, pošta, hřbitov. Kulturním účelům sloužila knihovna, kino, několik hospod a restaurace s velkým společenským sálem. Církevní život probíhal v kostele a na faře. K občanské vybavenosti patřilo šest prodejen potravin, řeznictví, obchod s textilem, obuví, drogerií a průmyslovým zbožím. Dále
zde bylo kadeřnictví, holičství, mandl, čistírna a dámské krejčovství. Několik drobných provozoven a opraven. Přibývalo zde trvale žijících obyvatel.

Stráž prosperovala a žila aktivním společenským životem, ke kterému vedení obce přispívalo podporou sedmi zájmových organizací. 1.5. 2021 to bylo 45 let, kdy byla naše obec přes nesouhlas obyvatel, administrativně připojena k Liberci jako jeho městská část. Zůstal jen občanský výbor č.69. Bez samostatného finančního rozpočtu nebylo možné realizovat opravy, stavební záměry, ani starat se o další rozvoj obce.

Ta velmi rychle chátrala. Žila však nadále společenským životem, který si obyvatelé organizovali sami.Díky možnosti scházet se při promítání v kině, při plesech – nejméně 4x za rok, při sportovních akcích, ale i při brigádách. Jednou z mála realizovaných staveb byla roku 1981 budova mateřské školy pro 60 dětí. V roce 1988 byla hasiči postavena kulturní místnost s příslušenstvím při hasičské zbrojnici.

Přes stálý tlak, aby byla obec co nejvíc závislá na okresním městě, proběhlo krátce po revoluci 1989 místní referendum. Na něm si obyvatelé odhlasovali obnovení samostatnosti. Podařilo se to i proto, že občané byli schopni sestavit kvalitní tým zastupitelů. Vedl je pan Jaroslav Bláha.

V roce 1990 znovu začala lopotná obnova a náprava škod. S minimem financí, ale s nadšením ukázat, že Stráž dovede být samostatná. Roku 1991 zde žilo 1556 obyvatel.

V průběhu dalších let se řešily velké ekologické problémy. U domů nebyly stálé popelnice a vznikaly divoké skládky. Po roce 1992 začala transformace na tržní hospodářství – zanikaly celé provozy, vznikaly soukromé podniky. Místní hřbitov byl předán Technickými službami města Liberec do péče obecního úřadu ve velmi zanedbaném stavu. Začíná se s úpravou domů na náměstí, hasí se nutné opravy školy a tělocvičny, přistavělo se patro na školní jídelně, budovaly se nové silnice.

Roku 1993 byla z ekonomických důvodů prodána restaurace Koruna a obec tak přišla o místo společného setkávání. V roce 1995 byl zvolen starostou Ing. Josef Dědek. Přes veškerá úsilí se v průběhu dalších let již nepodařilo obnovit původní občanskou vybavenost a zůstala jen ta základní. Bylo to ovlivněno výstavbou velkých nákupních center, kam se většin z nás mobilních lehce dopravila.

Dále se pokračovalo rekonstrukcí obecního domu s moštárnou, školských zařízení, zahájením plynofikace, připojením obce na internetovou síť. Teprve nyní přestává Stráž likvidovat staré škody (i když někde jsou stále) a začíná se nadechovat k rozvoji. S jasně danou zástavbou soukromých pozemků, mezi nimiž vedou jen úzké, kdysi vozové cesty. Všechny se udržují a pokládají asfaltoživičným povrchem. Obnovila se zeleň na náměstí, vybudoval se vodovod na Zlatém kopci. V části Nové Stráže byla umístěna lávka nad železniční tratí. Po roce 2000 byla přistavena část nové mateřské školy, pokračovala plynofikace, zahájila se oprava hřbitova, bylo vybudováno víceúčelové hřiště.

V roce 2002 přebírá funkci starosty Mgr. Karel Jäschke. Hned z počátku se musel potýkat s následky povodní, v zimě pak se sněhovou kalamitou. Vše bylo vyřešeno nákupem techniky a dopravních prostředků pro zajištění vlastní údržby obce, což je přínosné dodnes. Došlo k výměně oken v domech na náměstí, k rekonstrukci domu s pečovatelskou službou, zajistil se svoz komunálního odpadu. Pro bezpečnější provoz na Studánecké ulici byly nainstalovány semafory. Začalo se s budováním kanalizace. V roce 2005 otevřeli majitelé Jizerských pekáren na náměstí restauraci Formanka. Dokončila se stavba a vybavení druhé části mateřské školy. Byla zahájena výstavba 50 rodinných domků V Kopečkách. Ke konci roku 2009 se ze hřbitova stává důstojné místo posledního odpočinku. Pokračovala výstavba domů směrem k Nové Stráži, ale i na Zlatém kopci.

Zvýšenou těžkou dopravou trpěly nejen přístupové komunikace, ale především dlouholetí obyvatelé. Byli si však vědomi, že rozvoj obce je nutný a těšili se na oživení společenského života mladými lidmi. To se ale nedostavilo. Příchozí většinou zůstali svázáni příslušností k Liberci a k životu v obci se připojovali minimálně. Trochu se nebylo čemu divit – není kde pořádat kulturní akce – koncerty, plesy, besedy. Lidé se setkávali jen v malých zájmových skupinách. Vznikl zde problém mezi těmi, kteří si dlouhá léta odříkali, budovali a radovali se z každého vylepšení a těmi, kteří přišli do téměř „hotového“ a měli jen další požadavky.

V roce2010 byly zorganizovány dnes již tradiční Strážské slavnosti. Staly se přehlídkou dovednosti dětí z MŠ a ZŠ, ukázkou spolkové činnosti a hlavně se lidé společně sešli a bavili se. Stráž se stala známou pořádáním zahrádkářských výstav. Dobrovolní hasiči zasahovali všude, kde jich bylo potřeba, vychovávali mládež a pořádali soutěže. Byly nově vybaveny prostory knihovny. Byla dokončena kanalizace. Obec přispěla na opravu střechy kostela. Bylo nainstalováno dopravní značení a pojmenování ulic v lokalitě V Kopečkách. Zde vznikl i malý park a technické zázemí se sběrným místem.

Stráž překročila počet 2000 obyvatel. Zvyšovalo se množství automobilů a s tím nutnost budování dalších parkovacích ploch. Konečně byl otevřen obchvat Stráže, k jehož vybudování vedlo i dlouhé jednání a úsilí zastupitelů i části spoluobčanů.

O Stráži nad Nisou se začalo pochvalně psát v tisku. Byl velmi znát rozdíl ve vybavenosti a úpravě oproti městským částem, které zůstaly zapomenuté a zanedbané například kdysi samostatná Krásná Studánka, nebo Machnín.

Funkci starostky převzala v roce 2016 paní Daniela Kysilková. S novými plány se vedení obce i zastupitelé zapojili do dalšího budování. To však v současnosti zbrzdila covidová doba.

Zřejmá frustrace z tohoto posledního roku vedla některé kritiky k hodnocení, že „obec není schopna se starat o svůj majetek, či mít vize do budoucna“. Ovšem práce a celkový posun rozvoje obce je vidět ve všech směrech, jen si toho nevšímáme a bereme vše jako samozřejmost.

Vedení obce po celá léta pracovalo s vyrovnaným rozpočtem a nikdy se tu „nežilo na dluh“. Stálá údržba obecních budov, zajištění kvalitních podmínek pro vzdělávání, údržba komunikací a další infrastruktury na poměrně rozsáhlém území – to vše je opravdu nákladné.

Za poslední období se dokončila modernizace veřejného osvětlení. Probíhalo mnoho společenských akcí, do kterých se aktivně zapojovaly i strážské spolky. Inovovala se všechna hřiště a vybudovalo se workoutové. Zbudovalo a vybavilo se další oddělení mateřské školy. V základní škole se pro moderní způsob vyučování znovu přestavělo celé podkroví, vybavila se školní kuchyně. Na náměstí jsou dvě nové terasy pro možnost posezení s občerstvením. Opravy hřbitova byly dokončeny vybudováním kolumbária. Napravovaly se různé stavební nedostatky z dob minulých. Rekonstruují se obecní byty, dům pro seniory i prostory obecního úřadu tak, aby odpovídaly životu v 21. století.

Na frekventovaných místech v obci byl pro větší bezpečnost nainstalován monitorovací systém. Odstranily se černé skládky a vzniklo několik pevných míst na sběrné kontejnery. Stále se pracuje na nové dokumentaci pro další stavební a rekonstrukční akce. Obci se daří získávat dotace na nové projekty.

Všech, kteří se podíleli na obnově v minulosti, či se zapojují nyní je třeba si vážit a v jejich úsilí je podporovat. Už jen proto, abychom si mohli ta dvě výročí, kdy se začínalo téměř od nuly, připomínat jen jako dobu dávno minulou.

Není se co divit, že zodpovědnost za chod obce a sounáležitost s místními obyvateli je znát hlavně u těch, kteří tu od dětství žili a vše vnímali. Pokroku a rozvoje se dosáhlo také tím, že všichni „táhli za jeden provaz“. Ať už kandidovali za tu, či onu stranu. Zvolili jsme si je i pro jejich odhodlání pracovat pro druhé a věříme v jejich férové jednání. Slušně bychom se měli chovat také my k nim.

Podle mě se vedení obce i zastupitelé snaží pracovat tak, aby se nám v samostatné obci dobře žilo. Se všemi radostmi, starostmi i nastalými problémy, které čas přináší. Nerada bych, aby se kvůli vlastnímu politikaření zapomínalo na občany – ať už jsou to lidé mladí, plní energie a nových nápadů, či ti, kteří tady žijí léta a mají nárok si v klidu užít to, co budovali.

Všichni přeci chceme, aby Stráž nad Nisou zůstala klidným a dobrým místem k životu pro všechny komu se tu líbí a kdo jsou tu rádi.

Jaroslava Zvolánková