Už jsme NA HRANĚ!?

Dnešní dobu bych nazval „na hraně“. Myslím, že to v mnohém vystihuje současný stav. Však to také každý den čteme v novinách a slyšíme ve všech médiích. Zdravotníci jsou na hraně svých sil, nemocnice na hraně svých možností zvládat nápor covidových pacientů, podnikatelé jsou na hraně svých finančních možností. Žít na hraně může být pro někoho životním stylem, ale většina lidí se v takové situaci necítí dobře. Jsme mimo svoji komfortní zónu.

Věřím, že už jsme na hraně v boji s pandemií a že brzy přijde bod zlomu. Je možné, že i přes pomalé očkování, bude v průběhu dubna naočkováno celkem 2 mil obyvatel – aspoň první dávkou vakcíny ¹SeznamZpravy.cz. Když přičteme odhadovaných 4,5 mil lidí ²iRozhlas.cz, kteří nemoc s příznaky nebo bez prodělali, dostaneme se nad 60% obyvatel, kteří mají protilátky. Šíření nemoci se pak výrazně omezí a vše se rychle začne zlepšovat.

Tak daleko ale ještě nejsme. Většina z nás je, jak jsem psal v úvodu, „na hraně“. Tak nějak jsme ale všichni na hraně. Všem nám přibyly starosti. Spousty starostí. Máme plno podobných, ale i vlastních problémů a starostí. K tomu se přidalo plno strachů a obav.

Stáváme se sobeckými asociály

To vše výrazně přispívá ke stále větší polarizaci společnosti. Chybí nám jednoznačné a pochopi­telné informace. Naše potřeby a obavy se tak snažíme řešit po svém, svými možnostmi a na základě vlastního poznání. Čím dál více zužujeme náš pohled na vlastní svět, vlastní potřeby a problémy. Sobecky myslíme na vlastní potřeby.

Čím dál méně nás zajímají důvody jednání druhých. Čím dál méně jsme ochotni chápat rozhodnutí jiných, natož je respektovat.

Mnohým nám chybí vzor, přirozená autorita. Hlavní chybou současné vlády je kromě zmateného řízení, ztráta autority a důvěry společnosti. Prožíváme dobu plnou anarchie a zmateného jednání. A to se netýká jen řešení pandemické situace.

Žijeme v bublinách

K tomu všemu sociální distanc. Uzavíráme se do vlastních bublin. Přicházíme o reálný kontakt s ostatními. Neumíme si mnohé věci ověřit nebo je nevidíme na vlastní oči. Jsme odkázání na zprostředkované informace. Z druhé strany jsme zavřeni v takové malé ponorce s našimi blízkými, a to působí zákeřně na naši psychiku. Děti jsou doma s rodiči, všichni přilepení ke své krabičce snažící se plnit své úkoly – učit se nebo pracovat. Nejsme zvyklí na takové uzavření. Vysvětlovat tyto komplikace nemá smysl, moc dobře je všichni prožíváme.

Otevřená diskuse

Komunikace založená na lásce a úctě je něco, co nás posune dál na cestě k překonání současné krize

Víra nás všech v to, že se vše podaří a vrátí k normálu je něco, co nás drží na cestě. Ano, každý vidíme jinou cestu, jak toho dosáhnout. Důvodem jsou jak jiné potřeby, tak i znalosti a obavy. Svoji cestu si do značné míry vybíráme sami. Ale cestu celé společnosti ovlivňují její představitelé, kteří tvoří pravidla. Něco tak přímo ovlivnit můžeme, něco už ne. Zaměřme se tak především na to, co ovlivnit můžeme a je v našich silách.

Důležité je ale vědět, že obecný cíl, tedy zvládnutí pandemie a návrat k „normálnu“, máme všichni stejný. Je naivní myslet si, že se vše vrátí do stejných kolejí, ale do jisté míry se vrátíme k běžnému chodu společnosti.

Pro efektivnější kroky na cestě za vyřešením současné krize nám pomůže jen jediné – a to je komunikovat mezi sebou. Komunikace založená na snaze pochopit druhého a s úctou k jeho pohledu.  Čím více má někdo moc ovlivnit cestu společnosti – jedná se o někoho, kdo zastává nějakou veřejnou funkci – tím více má povinnost naslouchat a vysvětlovat. To vše s nefalšovanou láskou a úctou k ostatním.

Ne všechny z nás ale cesta dovede k vysněnému cíli. Někteří přijdou o podnik, někdo o zaměstnání, jiný o zdraví a další může přijít i o někoho blízkého. To vše se může stát a také se to asi stane.

Úsměv je vidět i za rouškou. Je slyšet i v telefonu. Upřímný úsměv je něco, co v komunikaci otevírá dveře a léčí naše šrámy. Tak se prosím na sebe usmívejme, vnímejme a mějme k sobě vzájemnou úctu. Naše společnost vždy z každé velké krize vyšla společně, bok po boku, kdy jeden podpíral druhého a silní pomáhali slabším. Jsme na hraně a za hranou přijde zvrat. Buďme na něj připraveni!