Úryvky z historie obce Stráž nad Nisou – Johann Georg Berger

Kdo to byl Johan Georg Berger a jaký je jeho odraz v historii nejen Stráže nad Nisou? To přináší třetí díl úryvků z historie obce Stráž nad Nisou.

Za zrodem první průmyslové revoluce bylo objevení parní energie a její využívání. Zavedení strojů výrazně změnilo způsob výroby i pracovní pozice zaměstnanců. Masová produkce zboží významně zlepšila zásobování obyvatelstva. Vznikla nová odvětví výroby jako strojní, chemická a železniční.

Bergerův dům – Kristiánov Liberec

V Liberci převládala od prvopočátku textilní výroba. Její rozkvět lze zasadit do období, kdy Liberec a jeho okolí spadali do majetku Redernů. Redernovské kolo najdeme jak ve znaku obce Stráž nad Nisou, tak i ve znaku města Liberec. Významným datem byl rok 1599, kdy byl ustaven soukenický cech. Způsob textilní výroby se začal měnit až koncem 18. století. Místo domácí a ruční výroby, kterou reprezentoval především zmíněný soukenický cech, nastupuje výroba tovární. Zakladatelem textilní tovární výroby v Liberci byl Johann Georg Berger. Původně pražský obchodník s plátnem se v Liberci usadil roku 1775. Důvodem bylo patrně obchodní a rodinné provázání s Ferdinandem Römheldem.

Již v roce 1790 koupil od Kristiana Clam-Gallase pozemek na výstavbu svého zamýšleného „obchodního domu“ v místě nové liberecké čtvrti Kristiánov, která přiléhala k libereckému zámku. Následující rok postavil obchodník Berger dům v tehdejší Panské ulici (dnes 8. března). Plány na využití pozemku se však změnily. Místo původně plánovaného obchodního domu, umístil za dům továrničku na sukno.

V ní zahájil v roce 1798, i přes velký odpor libereckého cechu soukeníků, tovární výrobu sukna. Tento nádherný dům postavil vynikající liberecký stavitel Josef Kuntze. Byla to první továrna v Liberci.

V blízkosti Bergerova domu následně vyrostly i další vilové domy. Ty se následně staly součástí velkého tiskárenského komplexu, který byl v meziválečném období největším německým tiskařským závodem v Čechách. Od 90. let 20. století však nevyužívaný objekt čeká na svou druhou šanci. Tu nyní dostává díky nové výstavbě bytového komplexu.

Ferdinand Römheld

Společník a zeť Bergera, Ferdinand Römheld, vlastnil dům nedaleko a to na pozemku, který získal také od Kristiana Clam-Gallase v rámci zmíněné výstavby nové čtvrti Kristiánov. Jeho dům byl v letech 1870-72 přestavěn na vilu Johanna Liebiega mladšího. Dnes je tento dům také znám jako bývalá Oblastní galerie Liberec nacházející se v těsné blízkosti libereckého zámku.

Berger a soukenický cech

Kniha Die erste Fabrik in Reichenberg z roku 1869 od Dr. Hermanna Hallwicha se zabývá především rokem 1896 v Liberci a eskalací konfliktu Bergera a soukenického cechu. Výhra Bergera nad soukenickým cechem dala průchod modernizaci odvětví a zavedení průmyslové výroby. Ve svém závěru kniha popisuje význam přeměny textilní výroby od roku 1790 do roku 1869. „Reichenberg je dnes (v roce 1869 pozn. redakce) prvním průmyslovým centrem v Čechách a centrem nejpracovitější čtvrti v Německu. Ve městě a jeho nejbližším okolí je jen v odvětví mykané příze 53 rozsáhlých smluvních přádelen, 12 továrních soukenických továren s přádelnami, 12 provozoven s více než 15 stavy, továrna na vlnu, 7 privilegovaných továren na jemné tkaniny atd. a to s celkovým počtem více než 73 000 vřeten. Na velmi malém místě je tak nepřetržitě využíváno 536 parních strojů a 786 parních kotlů. To vše maximálně vyhovuje nárokům konzumního světa v nejrozmanitějších oblastech technické kultury“.

A jak dopadl dlouholetý spor Bergera a soukenického cechu? V již zmiňované knize Die erste Fabrik in Reichenberg se píše: „Samozřejmě to teď (po roce 1796 pozn. redakce) přestalo. Na jeho místě je však největší a nejbohatší obchodní družstvo celé rakousko-uherské říše s více než 1260 mistry a 1830 pomocníky, kteří ročně vyrobí více než 60 000 kusů látek a látek podobných suknu.“

Rozvoj podnikání

Bergerův podnik se rychle rozvíjel a rozrůstal, takže mohl ještě přikoupit další dům stojící na protější straně Panské ulice (dnes již zbouraný). Berger se od roku 1794 více zaměřil na soukenictví, protože prodej plátna začal stagnovat. V tu dobu se dostal nejvíce do popsaného konfliktu se soukenickým cechem. Jednalo se o otevřený konkurenční boj, do kterého byl zatažen i liberecký rychtář, krajská samospráva, ale i úřady v Praze a ve Vídni. Liberečáci Bergerovi vyčítali jeho obchod a zpracování sukna, které si sám vyráběl nebo bylo vyrobeno mimo soukenický cech v Liberci. Spor byl především o možnosti barvit látky v cechovní barvírně. To bylo také nejspíše důvodem rozšiřování Bergerovy továrny i mimo Liberec a to do oblasti Nového Habendorfu a následně i do Starého Habendorfu.

Expanse do Stráže nad Nisou

Jednou z příčin Bergerových úspěchů byl bezesporu zvýšený odbyt sukna za tehdejších francouzských válek. Výroba se utěšeně rozrůstala dál a Berger navzdory cechu bohatl. Druhou část své manufaktury přemístil z Liberce k Černé Nise do osady Nový Habendorf, do bývalé panské valchy (bývalý obytný dům č.p. 201), kterou také odkoupil od hraběte Clam-Gallase. Následně přikoupil přilehlé louky a vybudoval nové provozy, které se staly základem továrny na vlněná sukna. Dnes se jedná o areál bývalého RETEXu, na adrese Kateřinská 1. Původní panská valcha byla velmi jednoduše vybavená manufaktura, kterou Berger značně zmodernizoval a rozšířil o tiskárnu plátna.

Svou novou barevnu ve Starém Habendorfu mohl rychle uvést do provozu jen díky tomu, že získal pro sebe dosavadního mistra z liberecké cechovní barevny Karla Bonté. Zá­pis v cechovní knize naznačuje, že ho Berger přeplatil. Potíže Bergera s cechem soukeníků přispěly v červenci 1796 k žádosti u nejvyššího pří­slušného úřadu ve Vídni o udělení výsady založit soukenickou továrnu. Vídeňský nejvyšší úřad dal celou záležitost prošetřit a posoudit zemskému úřadu v Praze a ten Bergerovi tuto výsadu udělil. Tím Berger s konečnou platností zvítězil nad souke­nickým cechem a nad ustáleným způsobem ruční výroby látek. Tím byly vytvoře­ny podmínky pro rozvoj necechovních hospodářských podniků a továren.

Bergerovo náměstí

V roce 1801 získal Berger se svým společníkem i poslední majetek Clam-Gallasů ve Starém Habendorfu, budovu č.p. 30, která byla součástí panského dvora, který byl v centru obce. Zpočátku dřevěný dvůr byl v roce 1693 přestavěn na zděný. Do té doby byla v tomto domě ratejna, sýpka a ovčín. V přední části (dnešní obchod) byla pivnice s kořalnou. Dle vyprávění pamětníků, dnes původem z Německa, tam byla hospoda i před 2. světovou válkou.

Do Stráže nad Nisou nakonec přestěhoval postupně celou výrobu z Liberce a tak byla Stráž nad Nisou součástí první průmyslové výroby.

V roce 1803 (podle jiných zdrojů 1804 nebo 1805) byl v barvírně soukenické manufaktury J. G. Bergera ve Stráži nad Nisou instalován první parní kotel, který zde sloužil k zahřívání barvící břečky v kádích. Dále pak v roce 1810 zde byl poprvé v Čechách použit při výrobě látek puze­ný člunek. Rychlost tkaní se díky tomu až zdvojnásobila, navíc již nebylo potřeba dvou pracovníků u tkalcovského stavu, ale pouze jednoho.

Po smrti Bergera v roce 1810 Römheld pro spory s dědici z podniku vy­stoupil. Firma, vedená dále dvěma nejstaršími syny z devíti Berge­rových dětí, začala postupně upadat, až musela být rozprodána. Hlavní provo­zy v budovách č. 1, 2 a 201 koupil v roce 1839 Štěpán König. Kdysi tak kvetoucí továrna libereckého okresu v č.p. 30 přešla jako zbytek v roce 1854 do vlastnictví Jakuba Wörfela, který ji načas pronajal Mo­ritzi Saarovi a pak ji úplně zlikvidoval. Liberecký a pražský obchodní majetek přešel do dalších rukou.

Také plátenický provoz v budově č. 201 byl pro úplnou zastaralost zlikvidován, pravděpodobně továrníkem Köni­gem, a dům byl přeměněn na největší obytný dům pro zaměstnance v obci. Starousedlíci budou na tento dům vzpomínat jako na tzv. „Königshaus“. Tovární komplex v č. 1 a 2 si v roce 1857 od Königa pronajal a brzy nato koupil soukeník Josef Zimmermann z Hodkovic. Za něho, a hlavně později za jeho syna Karla, dosáhla továrna největšího rozvoje a světového věhlasu.

Továrna dnes a před lety

Zdroje

Značná část informací byla použita z publikace vydané v roce 1969 k pětisetletému výročí obce. Autorem této publikace byl Jaroslav Bláha. Ve své práci jsem čerpal a částečně volně citoval z publikace od Ivana Tallera: „Čtení kratochvilné o starém Liberci II.“ (1996). Dalším zdrojem informací je původní kniha Die erste Fabrik in Reichenberg (Hermann Hallwich – 32 stran) z roku 1869, z které následně vychází i mnoho dalších autorů. Užitečným zdrojem informací byla publikace (případně různé další publikace a práce, které ji citují nebo z ní vychází), zabývající se severočeským vlnařským průmyslem – práce od J. Grunzela Die Reichenberger Tuchindustrie in ihrer Entwicklung vom zünftigen Handwerk zur modernen Grossindustrie (1898), jež je opatřena poznámkami pod čarou a věnuje se zkráceně Bergerově firmě. Existuje i mnoho bakalářských a diplomových prací na téma historie textilního průmyslu v Liberci a okolí.

V závěru chci poděkovat za poskytnuté textové a obrazové zdroje panu Jiřímu Luncarovi ze Stráže nad Nisou, které mi pomohly v mém bádání.