Strážský rodák – prof. RNDr. David Lukáš, CSc.

Profesor David Lukáš je emeritním rektorem Technické univerzity v Liberci, nositelem Pocty hejtmana Libereckého kraje, vedoucím týmu Nanovlákenné materiály a zabývá se následujícími tématy jako materiálové inženýrství netkaných textilií, stereologie textilních materiálů, zdravotnické textilie aj.

Profesor David Lukáš se narodil ve Stráži nad Nisou, a proto jsme s ním chtěli seznámit naše žáky a zároveň občany Stráže nad Ni­sou. Žákyně Anna Sofie Vorlová položila panu profesorovi pár otá­zek, na které jí ochotně odpověděl. V jarních dnech se budeme těšit na osobní setkání ve škole, které nám pan profesor Lukáš přislíbil.

Rozhovor žákyně 9. třídy Sofie-Anny Vorlové s profesorem Davidem Lukášem

Dobrý den pane profesore, jmenuji se Sofie Anna Vodová, jsem žákyně 9. třídy ZŠ a MŠ Stráž nad Nisou. Baví mě literatura, žurna­listika a celkově tak trávím svůj volný čas, psala jsem i do školního časopisu, a proto jsem dostala za úkol napsat s vámi rozhovor, Hodně to pro mě znamená. Mám tu pro vás několik otázek:

1. Vy jste emeritní rektor Technické univerzity v Liberci, zní to vel­mi důležitě, ale co to vlastně znamená?
   Být rektorem univerzity znamená být „ředitelem školy“ a zároveň „starostou“. Univerzity jsou obcemi akademiků (podobně jako Stráž nad Nisou je obcí jejich občanů). Rektor univerzity (stejně jako pan starosta) je akademickými občany volen na dobu tří let. Rektor potom vede univerzitu (podobně jako paní ředitelka vede školu). V jeho případě to znamená, že pečuje o vzdělávání studen­tů a vědeckou a výzkumnou činnost akademiků. Ve zkratce: stará se o to, aby se akademikům dobře bádalo a studentům pěkně studovalo.
2. Zabýváte se bioinženýrstvím, přesněji nanovlákny, nanovlá­kennými materiály, zdravotními netkanými textiliemi aj. Jaké jsou vaše největší úspěchy (vašeho týmu) a jaký měly dosah?
   Věda, jako každá práce, není sport, a proto bych nerad mluvil o úspěších. V našem oboru, tak zvaném výzkumu a vývoji nových materiálů, je tato práce prací týmovou, jak píšeš. Dařilo se nám, a stále daří, vymýšlet a nalézat nové způsoby výroby nanovláken. Navíc, pomocí fyziky a matematiky dokážeme podrobně nahléd­nout do mechanizmů těchto jevů. Hledáme také pro nanovlákenné materiály uplatnění. Spolu s lékaři z Krajské nemocnice Liberec se nám podařilo prokázat léčebný účinek nanovlákenného obvazu, který se nemusí z rány odstraňovat, protože se v ní rozloží.
3. Jaké největší překážky jste musel překonat v rámci vaší práce? Protože všechno, co chceme dokázat, nás občas táhne přes trní.
   Pokud nás práce baví, trní nevnímáme, protože vlastně není.
4. Od roku 2098 jste nositelem Pocty hejtmana Libereckého. Za co jste cenu získal?
   Poctu hejtmana jsem získal za návrh a organizaci výroby nano­vlákenných filtrů pro roušky v době, kdy v obchodech, úřadech, školách, nemocnicích a podnicích žádné nebyly. Nejprve jsme ta­kovou provizorní výrobu s více než 40 kolegy z různých fakult naší univerzity „rozjeli“ sami. Potom jsme významně napomohli k tomu, že firmy ELMARCO v Liberci a Drylock Technologies v Hrádku nad Nisou spustily improvizovanou velkovýrobu přes sto tisíc filtrů den­ně. Málokdo ví, že jsme společně vymysleli to, že tyto filtry „padaly“ z linky původně určené na výrobu dětských plen. Byla to doba pozoruhodných činů!
5. Čemu se teď hlavně věnujete?
   Právě se věnujeme novým našim studijním programům, které se jmenují Bioinženýrství. Tam se studenti dovídají mnohé o výrobě nanovláken a o jejich použití pro medicínu. Spolu s mnoha vědci ve světě se snažíme na nanovlákenných materiálech pěstovat lidské buňky pro budoucí léčení poškozených tkání. Takovému směru se říká Tkáňové inženýrství.
6. Jste vlastníkem tří titulů, jako jsou Profesor, Doktor přírodních věda Kandidát věd. Jak dlouho jste již profesorem na Liberec­ké fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické?
   Na naší univerzitě jsem byl jedním z nejmladších pánů profesorů. Tento titul mi byl udělen panem prezidentem Václavem Havlem na základě posouzení mých vědeckých prací Vědeckou radou naší univerzity. Bylo mi tehdy 37 let. V podstatě o nic moc nejde. Titul je vlastně výučním listem pro lidi pracující na univerzitě. Je uznáním, že své řemeslo dělají dobře.
7. Jak jste došel k této pozici?
   Při posuzování budoucího profesora se bere v úvahu, jak umí učit a jak umí bádat. To první se kontroluje na místě. To druhé je otáz­kou publikací v zahraniční odborné literatuře.
8. Věděl jste už v deváté třídě, že se budete směřovat tímto smě­rem? Nebo jste nevěděl, či chtěl něco jiného?
   V deváté třídě jsem snil o tom, že budu lesníkem.
9. Jaké školy (základní, střední, vysoké) jste navštěvoval?
   Svoji školní docházku jsem zahájil ve škole ve Stráži nad Nisou u paní učitelky H. Dolanové. V roce 1967 jsem z páté třídy udělal „přijímačky“ na tak zvané experimentální gymnázium v Jeronýmo­vě ulici. To bylo po roce zrušeno a naši třídu na žádosti rodičů převedli na ZDŠ Husova. Odtud jsem obloukem zpět opět udělal přijímací zkoušku na zmíněné gymnázium do matematicko-fyzikál­ní třídy. Pak jsem pokračoval ve vysokoškolském studiu na Mate­maticko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
10. Co byste vzkázal mladé generaci lidí?
    Starci by neměli mladé generaci radit, ale starat se o to, aby sama našla cestu, jak radostně a zodpovědně naplnit své životy. Spíš než v rady věřím ve víru v mladou generaci.

Děkuji za rozhovor