Původ jména mnohých měn nás může překvapit. Maďarské peníze se třeba jmenují po italském městě. Koruna měla v Československu platit jen dočasně, ale trochu se to protáhlo. Euru se Řekové pořád smějí, když se cizinci ptají, jestli můžou platit močí. A v Rusku mají peníze píchací a peníze sekací. Pojďme se na to podívat postupně:
KORUNA
Název koruna jakožto symbol monarchie razící mince byl od středověku častý. Používá ho nebo používala ho většina skandinávských států – Dánsko, Norsko, Švédsko, Island, do přechodu na euro na konci roku 2010 Estonsko a do konce roku 2008 Slovensko. Na českém území byla zavedena rakousko-uherská koruna měnovou reformou 2. srpna 1892 jako polovina předchozího zlatého. Odtud i název pro deset korun – „pětka“. Pět zlatých (pětka) odpovídalo nové rakousko-uherské desetikoruně. Po vyhlášení Československé republiky byl název nakonec zachován. Uvažovalo se však o jiných názvech jako hřivna, groš nebo denár, vlastenecký říp, lev nebo sokol, který by se dělil na drápky a brky. Rakousko naopak v roce 1925 název měny změnilo na šilink a Maďarsko od roku 1926 kvůli inflaci zavedlo nové pengős, které o dvacet let později znovu kvůli inflaci nahradily forinty.
Rakouský zlatý dukát
Maďarská bankovka 100 000 000 000 000 000 000 (sto trilionů) pengő se stala bankovkou s nejvyšší nominální hodnotou vůbec. Nachystaná byla i triliardová, která měla ještě o nulu víc, ale ta už vydána nebyla a pengős nahradily forinty.
Korunu ale vymysleli Angličané. Razil ji v XVI. století král Jindřich VIII. už za své I. manželky. Koruny se v Británii razí dodnes, ale teď už jen jako pamětní mince, většinou u příležitosti korunovací, panovnických výročí a tak. Letos například vyšla jedna k „platinovému výročí“ královny Alžběty II., tedy k oslavě jejích sedmdesáti let v čele monarchie.
Československá koruna byla ustavena zákonem č. 84 z 25. února 1919, na jehož základě byly mezi 3. až 19. březnem 1919 staženy a okolkovány rakousko-uherské bankovky, které byly postupně až do července 1920 vyměňovány za nové československé státovky. Prvním penízem nového státu byla 100-korunová státovka z 15. dubna 1919. Paní na líci maloval Alfons Mucha původně pro banku Slavia. Prvními mincemi byly 20-haléř a 50-haléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922. První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922. První skutečnou bankovkou (nikoli státovkou) byla 20-koruna s datem 1. října 1926, ale do oběhu se dostala až v březnu 1927.
ZLATÝ A FORINT
Zlatými se platívalo skoro všude. Měn, které by ale měly název odvozený přímo od zlatého kovu, zůstalo do dneška málo. Naposledy jsme křížek malovali nad nizozemským guldenem, když ho v roce 2002 nahradilo euro.
Zlatý se v mnohonárodnostním Rakousku-Uhersku jmenoval různě. My jsme mu česky nejčastěji říkali zlatý, zlatka nebo zlatník, ale na peníze se psalo v rakouské části říše gulden nebo florin, Maďaři si vydávali ve stejné hodnotě forinty, které názvem odkazovaly ke zlatým mincím raženým dřív uherskými králi. A ty se jmenovaly po florentských zlatých. To bývala tak tvrdá měna, že se jí kdekdo chtěl připodobnit.
Zlatý ve jménu má už snad jen polský zlotý. Jak dlouho bude odolávat? V roce 2003, ještě než Polsko vstoupilo do Evropské unie, prohlašoval tamější premiér, že někdy v letech 2007–2009 se už v Polsku bude platit eurem. A od té doby se na tom střídavě dělá a nedělá, podobně jako u nás, jen s většími výkyvy a emocemi.
EURO
Ze sedmadvaceti států Evropské unie euro přijalo už devatenáct, dvacátým se stane prvního ledna Chorvatsko.
O motivech, jaké si dají na národní stranu svých euromincí, rozhodlo hlasování veřejnosti – po předvýběru národní bankou – už loni v létě. Nejvíc hlasů získal Nikola Tesla. Neobešlo se to bez problémů. Budoucí vynálezce se totiž narodil srbským rodičům ve vesnici Smiljan u města Gospić na území dnešního Chorvatska, takže si na něj dělají nárok i Srbové. Mládí strávil v tehdejším Rakousku-Uhersku, krátce studoval i v Praze, od roku 1884 žil trvale v USA.
Chorvaté neustoupili a Tesla se tedy objeví na mincích v hodnotě 10, 20 a 50 eurocentů. Na nejmenší mince 1, 2 a 5 eurocentů míří hlaholice – nejstarší slovanské písmo. Kuna obsadí jednoeurovou minci, na dvoueurové bude mapa Chorvatska. Společným prvkem pak je šachovnice ze státního znaku.
Časem by měly k euru přejít všechny státy EU, výjimku má vyjednanou jen Dánsko (a měla ji Británie, dokud byla členem). Název společné měny nám dneska možná připadá docela samozřejmý, ale samozřejmý vůbec nebyl.
Před eurem totiž existovaly společné evropské peníze, i když jen na papíře. Evropské hospodářské společenství mělo společnou účetní měnu ECU – European Currency Unit, na kterou euro přímo navazovalo. A zdálo se logické, že nové peníze by mohly být ecu. Jenže écu byly od třináctého století francouzské peníze. A tak nějak se neshledalo žádoucím, aby název společných peněz evokoval jen jednu ze zemí Unie, navíc jednu z největších. A tak nakonec vyhrálo euro jako název, který nejmíň vadil.
Nápad pojmenovat euro eurem se někdy připisuje nadšenému belgickému esperantistovi Germainu Pirlotovi. Ten ho navrhl v srpnu 1995. Evropská rada to vzala za své v prosinci téhož roku. Nijak už ale nereflektovala na jeho nápad dělit jedno euro na sto ropa (EUROPA : EURO – ROPA). Euro se dělí na sto centů. Význam slova cent je fakticky setina.
Řekům se ale název moc nezamlouval. Anglicky vyslovované euro zní v řečtině trochu jako ούρα, tedy čurání. Ale britská delegace je uklidnila, že v Británii se pencím už pěkně dlouho říká p – tedy pí. A že to zní stejně jako pee, tedy čurání. Ale že to nikdy nikomu a ničemu nevadilo.
RUBL A KOPJEJKA
Dnes se rublem platí například v Rusku (ruský rubl), Bělorusku (běloruský rubl). Platívalo se jím v různých dobách v různých ruských knížectvích, za cara a později v Sovětském svazu. Jako peníz ale rubl existuje poměrně krátkou dobu, od cara Petra I. Do 18. století byl rubl jen váhová jednotka, přesně definované množství stříbra. Podobně to ostatně bylo i u libry, marky a dalších měr nebo platidel.
Jazykovědci se vcelku shodnou, že slovo rubl vzniklo od slovesa rubiť, tedy sekat nebo odsekávat. Neví se ale jistě, kolik a čeho se odsekávalo. Nejpravděpodobněji byl rubl nějakým zlomkem hřivny, další staré váhové jednotky a platidla (které mimochodem dala jméno současné ukrajinské měně).
Kopjejkám dalo jméno vyobrazení svatého Jiří s bodnou zbraní. Na nových ruských kopějkách po rozpadu SSSR je toto vyobrazení zase.
HŘIVNA
Slovo hřivna je stejně jako příbuzné hříva odvozené od starého slovanského slova pro šíji – krk. Označoval se jím náhrdelník nebo jednoduše ozdoba nošená na krku.
Tyhle ozdoby se často dělávaly ze stříbra, a tak se časem zrodila hřivna standardizovaná. Byla to hmotnostní a měnová jednotka, jedna hřivna byla zhruba čtvrt kila stříbra. Hřivnami se platívalo zejména ve slovanském světě, například na Velké Moravě a na Rusích.
Novodobé hřivny zavedla Ukrajina v roce 1996. Dělí se na kopějky.
Zdroj a volné citace z článků na penize.cz a wikipedie.org
Buďte první kdo přidá komentář