Strážský rodák Andreas Streit

*15. července 1840 Habendorf u Liberce – † 20. ledna 1916 Reichenau a.d. Rax
architekt a publicista, vyšší stavební rada města Vídeň
náboženské vyznání : Římsko – katolické

Andreas Streit se narodil 15. července 1840 v tehdejším Habendorfu 108 u Liberce. Otec, který vlastnil malou textilní továrnu v Habendorfu, ho poslal v roce 1852 do školy v Liberci (Oberrealschule Reichenberg), kde strávil své mládí. Školu roce 1858 dokončil s vynikajícím prospěchem.

Oberrealschule Reichneberg

Jako úplně první střední škola na území Liberce – Oberrealschule Reichenberg – byla zřízena a umístěna v Appeltově domě na dnešním Sokolovském náměstí (Neustädter-Platz). Reálky začaly vznikat v 18.stol. v Německu jako moderní vzdělávací ústavy, které měly být protikladem do jisté míry již zkostnatělým gymnáziím, vyučujícím latinu, řečtinu a humanitní vědy. Vyučování na reálkách mělo být praktické, spíše technického a přírodovědného směru a zaměřeno na živé jazyky. Žáci těchto škol byli ovšem v nevýhodě, neboť nemohli dále pokračovat ve studiu na universitách, ale pouze na vysokých školách technického směru. První reálky na území Čech a na Moravě vznikly roku 1811 v Brně, 1833 v Rakovníku a v roce 1837 právě v Liberci. Pro vznik liberecké reálky svědčilo nejen velmi liberální prostředí města, které přálo obchodu a podnikání, ale také skutečnost, že zde byl již léta přichystán potřebný objekt pro novou školu.

ŘEHÁČEK M.: Liberecké zajímavosti, kniha čtvrtá, 2016

Po dvouletém studiu na pražské polytechnice v letech 1858-1859 pokračoval do roku 1861 ve studiu na polytechnice ve Vídni. Výborné studijní výsledky mu umožnily dočasné osvobození od vojenské služby. V roce 1861 odešel na stavební školu Královské akademie výtvarných umění do Mnichova. Velký rozdíl v pojetí stavebního hnutí v těchto dvou městech ho přiměl k návratu do Vídně. Tam v letech 1862-1865 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Mistrovské škole Eduarda van der Nülla (1812–1868) a Augusta Sicard von Sicardsburga (1813–1868), současně dvou významných představitelů historismu období výstavby vídeňské třídy Ringstraße a stavby vídeňské Opery.
Ještě během studia na vídeňské akademii založil v roce 1862 architektonické sdružení „Wiener Bauhütte“. Poté, co dokončil akademická studia, se věnoval v letech 1865-1866 praxi, mj. vykonal několik stáží v různých stavebních kancelářích v Německu.
Následovalo více než pět let jeho pedagogické činnosti, kdy působil mezi roky 1866-1871 jako asistent pro pozemní stavitelství na polytechnické stavební škole Vídeňské technické univerzity. Z této doby pocházejí např. také jeho první návrhy na Centrum péče o chudé v Berlíně (1870), Družstevního domu výrobců textilního sukna v Liberci (1870), či budovy divadla a školy v Karlových Varech (1876).
Jedním z jeho větších děl je renovace rytířského paláce Stracig poblíž italské Gorizie. Stará mohutná rezidence, ale zcela nepřikrášlená budova postavená v době založení okolních továren, byla přestavěna na palác v italském stylu. Menší Streitovo dílo je pak sídlem Jeho královské výsosti vévody Nicolause von Württemberga. Od roku 1871 pracoval již jako nezávislý architekt ve Vídni.
Andreas Streit byl jedním z nejvlivnějších architektů vídeňského pozdního historismu. Jeho nádherné paláce a činžovní domy, které odrážejí potřebu reprezentace společnosti vídeňské Ringstraße, většinou využívaly novorenesanční nebo neobarokní styl. Velmi často se také vyznačovaly bohatými sochařskými doplňky a propracovanými schodišti. Asi nejdůležitějším příkladem této orientace je „Palais Equitable“ ve Vídni na náměstí Stock-im-Eisen-Platz č.3, který byl postaven pro americkou pojišťovnu. S koncepcí budovy jako reklamního média již byly přijaty tehdy moderní marketingové strategie. Fasáda vycházející z barokních modelů dostala důrazně polychromovaný akcent pomocí různých kamenných obkladů. Komplexní sochařský design, jehož ikonografie odkazovala na místní historii a pojišťovnu, proměnil kancelářskou budovu v monumentální stavbu. Tomu odpovídal portikus schodiště, bohatě obložený mramorem a mozaikami.
S příchodem raného modernismu na počátku 20. století se však význam A. Streita jako architekta zmenšil.

Realizované bytové a obchodní budovy ve Vídni:

• 1874-1975 nájemní dům, Vídeň 3, Rennweg 7-9
• 1872 dvorní křídlo činžovního domu Vídeň 4, Graf Starhemberg-Gasse 24
• 1875 nájemní dům, Vídeň 3, Metternichgasse 11
• 1876-1877 nájemní dům, Vídeň 3, Veithgasse 11 (jedna z jeho hlavních staveb)
• 1877-1880 Palác Miller-Aichholz, Vídeň 4, Prinz-Eugen-Straße 36
• 1883 nájemní dům, Vídeň 3, Moroccanergasse 16
• 1887-1891 obytná a komerční budova, „Palais Equitable“, Vídeň 1, Stock-im-Eisen-Platz 3
• 1893 rekonstrukce Villa Katharina Schratt, Vídeň 13, Gloriettegasse 9
• 1905 nájemní dům, Vídeň 7, Burggasse 60

Veřejné stavby:

• 1875 textilní továrna Tylex, Letovice na Moravě, Brněnská ul.3
• 1875-1877 synagoga židovské komunity ve Floridsdorfu, která v roce 1938 vyhořela. Vídeň 21, Holzmeistergasse
• 1881-1882 přestavba a rozšíření budovy o boční křídla Künstlerhausu, Vídeň 1, Karlsplatz 5 (společně s Fr.Schachnerem)
• okolo 1888 Hrob rodiny Goldsteinů, vídeňský centrální hřbitov
• 1891-1892 Vídeňská všeobecná poliklinika, Vídeň 9, Mariannengasse 8-10
• 1898-1901 Německé gymnázium, Moravská Ostrava, Českobratrská ul.16

Velká většina jeho plánů však zůstala pro nedostatek finančních prostředků nerealizována, avšak v soutěžích většinou oceněna:

• okolo 1865 budova parlamentu v Haagu, Holandsko
• okolo 1870 Centrum péče o chudé v Berlíně, Německo
• okolo 1870 Družstevní dům textilních výrobců v Liberci, ČR (soutěž)
• 1876 Divadlo v Karlových Varech, ČR (soutěž, 2. cena)
• 1885 Mozartův pomník na náměstí Karlsplatz ve Vídni
• 1889 Raimundův pomník ve Vídni
• 1893 Plán rozvoje Stubenviertel ve Vídni
• 1894 Protestantský kostel v Opavě, ČR (soutěž, 1. cena)
• 1901 Hotel v Badenu u Vídně, Dolní Rakousy (soutěž)
• 1901 Budova Reálného gymnasia v Teplicích-Schönau, ČR (soutěž, 2. cena, s Rudolfem Sowou)
• 1902 Základní škola 1902 v Těšíně, ČR (soutěž, 3. cena)
• 1902 Amtshaus Vídeň 20 (soutěž, 2. cena)
• 1903 Postsparkassa, Vídeň 1 (soutěž)
• 1906 Hotel v Klausenburgu, Transylvánie – Cluj, Rumunsko (soutěž)
• 1906 Pošta v Těšíně, ČR (soutěž, 1. cena)
• 1906 Kolonády v Karlových Varech, ČR
• 1906 Budova školy Turn v Teplicích-Schönau, ČR (uznání)
• 1906 Lázeňské zařízení v Teplicích-Schönau, ČR (soutěž)
• 1906 Radnice Pettau, Štýrsko – Ptuj, Slovinsko (soutěž, uznání)
• 1910 Lázeňský dům v Karlových Varech, ČR (soutěž)

Kvůli jeho mnoha dalším aktivitám byla jeho činnost jako architekta poněkud omezená. Jako radní se angažoval ve vídeňské místní politice a díky své intenzivní práci pro sdružení výtvarných umělců hrál na konci 19. století i na vídeňské umělecké scéně důležitou roli. Byl též vlivným a častým porotcem, členem mnoha výborů pro mezinárodní výstavy.

Andreas Streit byl také členem několika sdružení: Od roku 1862 spoluzakladatel a opakovaně předseda Wiener Bauhütte, od roku 1871 přijat za člena Družstva výtvarných umělců ve Vídni – Künstlerhausu (v letech 1882-1884, 1900-1905, 1910-1911 – předseda Künstlerhausu, čestný člen od roku 1905), od r. 1869 členem rakouského Sdružení inženýrů a architektů, v roce 1894 zakládající člen a v letech 1894 a 1900 předsedou Klubu architektů, od roku 1908 člen Ústředního sdružení architektů v Rakousku. Krátce po vstupu do Vídeňského uměleckého družstva – Künstlerhausu byl jmenován do výkonného výboru.
Jeho činnost v tomto sdružení byla vždy velmi rozsáhlá. Např. v roce 1875 odjel do Florencie jako její delegát ke 400. výročí oslav Michelangela Buonarrotiho. Dále družstvo zastupoval na dnech německých uměleckých družstev v Berlíně, jako porotce působil na jubilejní výstavě mnichovského obchodního sdružení, byl porotcem a členem výstavní komise pro Světovou výstavu ve Filadelfii v roce 1876 a v Paříži v roce 1878, kde zastával funkci sekretáře pro všechny tyto mise.

V roce 1878 byl v úzkém přátelství s malířem Hansem Makartem pověřen výborem pro organizaci oslav stříbrné svatby císařského páru – císaře Františka Josefa a Elizabeth, zvané Sissi – funkcí uměleckého kurátora oslav ( tzv. „Makartova slavnostního průvodu“). Magistrát odměnil jeho úsilí udělením občanství města Vídně a darováním cenného diamantového prstenu. Streit se mj. se po Makartově smrti v roce 1884 ujal opatrovnictví jeho dětí.

Byl všestranným publicistou, např. pro časopis „Neue Freie Presse“ byl též šéfredaktorem, pro časopis „Divadlo“ psal pojednání o divadelních dílech a stavbách, publikoval články o pozorování krupobití, oblačných a bouřkových formacích – tzv. „Streitovy mraky“.

Jako člen redakčního týmu přispíval do vícesvazkové publikace „Monarchie slovy a obrazy“ (známá jako „Kronprinzenwerk“) a odborného časopisu „Der Bautechniker“ svými odbornými články.

Za svého života byl Andreas Streit několikrát oceněn:

• 1879 obdržel vídeňské občanství
• 1881-1894 městský rada ve Vídni (Komise pro budovy a vodu)
• 1883-1897 člen Reg.divadelní komise pro Dolní Rakousy
• 1882 Rytíř řádu Františka Josefa
• 1883 Královský norský Olafův řád
• 1884 Rytířský kříž – královsko bavorský řád za zásluhy
• 1884 stavební rada ve Vídni
• 1884 bavorský Řád za zásluhy svatého Michala
• 1901 královský pruský řád 3. třídy
• 1905 čestný člen vídeňského Künstlerhausu
• 1906 vyšší stavební rada ve Vídni

Streit, který v posledních letech svého života zřídka pracoval jako architekt, zemřel 20. ledna 1916 v Hotelu Thalhof v Reichenau a.d. Rax, ve věku 76 let. (Pochován je na Vídeňském centrálním hřbitově, hrob 296. V roce 1916 byla žádost dědiců o převzetí jeho hrobu do péče obce Vídeň neschválena.)

Sestavil: Mgr. J. Luncar, Stráž nad Nisou 2021

LITERATURA:

• Streit, A.: Divadlo ve Vídni. Vídeň 1903 Deutsche Bauzeitung 50.1916, str.76 (nekrolog)
• Fiala, B.: Vídeňská městská rada 1879-83. Diss. Vídeň 1974
• Hofmockl, E.: Wiener Heilanstalten. Vídeň 1910
• Kortz, P.: Vídeň na začátku 20. století 2 obj. Vídeň 1906 von Lützow, C. / Tischler, L.: Wiener Neubauten, Vídeň 1876-1891
• Neues Wiener Tagblatt 15. 7. 1910, vysoký stavební radní Andreas Streit k jeho 70. narozeninám
• Hajos, G.: Světské budovy 3., 4. a 5. okresu. Vídeň 1980, ÖKT 44
• Paul, M.: technický průvodce po Vídni. Vídeň 1910
• Rosemann, M.: Materiály k historii vývoje Kultusgemeindebezirkes Wien XXI, in: The Truth 1927, H.34,: S.9
• Steffal, M.: Činnost městské rady ve Vídni 1889-1892. Diss. Vídeň 1974
• Vybiral, J.: Zrození velkoměsta, architektura Moravské Ostravy 1890-1938. Ostrava 2001, s. 18f
• Weissenbacher, G.: Stavby v Hietzingu, Vídeň 1999-2000
• Martens, Bob e a Peter, Herbert : Die zerstörten Synagogen Wiens, vydavatelství Mandelbaum
• Archiv literatury Rakouské národní knihovny (prosinec 2009) Renner, Gerhard : Odkazy ve vídeňské městské a státní knihovně. Vídeň 1993
• Oesterreichische Kunst-Chronik, vydavatelství Dr. Heinrich Kábdebo (Wien, 4°.), I. Band (1879), Nr. 7, S. 107, im Artikel „Vereinswesen“; II. Band (1879), S. 25, 26, 58 und 106. von Wurzbach, Constantin : Streit, Andreas . In:
• Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich . 40. díl. Kaiserlich-Königliche Hof- und Staatsdruckerei, Vídeň 1880, s. 23 f.
• Streit Andreas. In: Rakouský biografický lexikon 1815–1950 (ÖBL). Svazek 13, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Vídeň 2010,ISBN 978-3-7001-6963-5, s. 391 f. (Přímé odkazy na s. 391 , s. 392 )
• Andreas Streit. In: Architects Lexicon Vienna 1770–1945. Vydal Architekturzentrum Wien . Vídeň 2007