Jmenuji se Simona Donátová, je mi 64 let, mám tři dospělé děti a čtyři vnoučata. Do Stráže nad Nisou jsme se přestěhovali v roce 2008 a naším domovem se stala část obce, které místní říkají Šmoulov.

Původně jsem vystudovala obor zaměřený na polygrafický průmysl, později jsem si vzdělání doplnila v rámci celoživotního vzdělávání na Univerzitě Karlově v Praze a následně vystudovala personální řízení a management na Akademii J. A. Komenského v Praze. Většinu profesního života jsem spojila s personalistikou a řízením lidských zdrojů. V roce 1999 jsem nastoupila do nově založené společnosti pro automobilový průmysl, kde jsem od základů budovala oblast personalistiky a mezd a později také oddělení lidských zdrojů. Ve společnosti jsem působila až do roku 2019 jako vedoucí HR a spoluprokuristka. Následně jsem do roku 2024 pracovala v oblasti lidských zdrojů v další společnosti. Po odchodu do důchodu se již jen příležitostně věnuji poradenství a více času mám také na cestování.

Práce s lidmi pro mě ale nikdy nebyla jen zaměstnáním. Vždy mě bavilo lidi propojovat, vytvářet příležitosti k setkávání a společným zážitkům. Podobně je tomu i ve Stráži. Spolu se sousedy jsme v naší části obce nastartovali tradici dětského dne a každoročně pořádám před naším domem adventní zastavení se svařákem a posezením u ohně, kam může přijít každý, kdo má chuť strávit chvíli se sousedy.

Právě tímto směrem bych chtěla přispět také k životu celé obce. Jsem ráda, že se ve Stráži pořádají společenské aktivity a například akce či zájezdy pro seniory. Zároveň ale vidím prostor pro větší zapojení nových obyvatel, mezi nimiž je mnoho mladých rodin s dětmi, a pro lepší propojení jednotlivých částí Stráže. Obec podle mě není jen území, domy a komunikace. Tvoří ji především lidé a vztahy mezi nimi.

Přála bych si také zastupitelstvo, které dokáže spolupracovat bez ohledu na rozdílné názory a osobní postoje. Politická rivalita by v komunální politice neměla být důležitější než společný zájem. Tím by měla být dobře fungující a krásná obec, na kterou budou její obyvatelé hrdí a ve které budou rádi žít.