Markéta Zinnerová (nar. 21. června 1942) patří mezi nejznámější české scénáristky a autorky knih pro děti a mládež. Napsala mj. scénáře k filmům Den pro mou lásku, Indiáni z Větrova, Za humny je drak, Bolero. Je autorkou televizních seriálů Tajemství proutěného košíku, My všichni školou povinní, Kde padají hvězdy aj. a řady knih pro děti a mládež.
Ale co už je možná méně známé, je to, že Markéta Zinnerová prožila část svého dětství ve Stráži nad Nisou. Před 23 lety, v roce 1998, byla ve Stráži nad Nisou jako vzácný host a vyprávěla dětem v základní škole o svých knížkách a pohádkách a zavzpomínala na své dětství. Tentokrát jsem paní Markétu Zinnerovou požádala, aby se podělila o své vzpomínky se čtenáři Strážského občasníku. Paní Markéta Zinnerová je v současné době pohlcena prací na rozsáhlé vzpomínkové knize, proto se zamýšlené písemné interview změnilo na příjemný a informacemi nabitý telefonický rozhovor, ze kterého nabízím kaleidoskop střípků vzpomínek na poválečné roky ve Stráži nad Nisou.
„Přišli jsme do Stráže před mými šestými narozeninami. Tatínek byl odborníkem v textilní výrobě, proto přijal místo vedoucího v textilní továrně Ferdinanda Zedlitze (dnešní Retex). Po odsunu německého obyvatelstva přišlo do severních Čech mnoho nových osídlenců, často jen s ranci, peřinami a dětmi. Z německých rodin zůstaly jen některé. Pamatuji se na dvě holčičky, Trudu a Ingrid. Byly vždy čistě oblečené a učesané, nosily vlasy zapletené jako preclíky.
To já jsem byla čistá a učesaná jen po ránu. Potom jsme s dětmi lítali venku, na Zlatém kopci nebo na Bělidle. Lákaly nás bunkry a vojenské zákopy, kde jsme si hráli na fašisty a partyzány. Já jsem byla sice malá, ale energická, a proto jsem s červeným hadříkem na klacíku velela naší partyzánské jednotce. A byly to věru nelítostné a urputné boje. Na Zlatém kopci jsem měla i první platonickou lásku, Františka Říhu. Kamarádila jsem s Máňou Kurelovou, dodnes mám fotografii, na které jsme celé ušmudlané.
Chodila jsem ve Stráži do školy od první do čtvrté třídy. Pamatuji se na krásný červený slabikář s ilustracemi K. Kvěchové. Měla jsem ve škole trochu náskok, protože jsem díky mamince, která mi hodně vyprávěla, měla dobrou slovní zásobu a dobře jsem četla. Paní učitelka si mě půjčovala do jiných tříd, kde jsem četla starším dětem, které mě za to pochopitelně neměly rády. Pamatuji se na pana ředitele…. A paní učitelku Zvolánkovou, která měla nádherné
kožešinové paleto a štucel. Měli jsme ve škole malou knihovnu. Před knihovnou byla krabice s vyřazenými knížkami, které jsme si mohli brát. Byla mezi nimi např. i knížka Karla Čapka Proč nejsem komunistou.Měla jsem ráda továrnu, často jsem se chodila dívat do přádelny, mykárny a tkalcovny nebo za továrnu, kam přijížděly vozy s balíky bavlny, které se potom řítily do přízemí k dalšímu zpracování. Přadleny mě dokonce nechaly nasazovat dutinky. Bydleli jsme v bytě po majiteli továrny Zedlitzovi. Byl to krásný byt a teprve mnohem později jsem s píchnutím u srdce pochopila, že ten krásný kočárek z košatinky, ta krásná postýlka s opravdovou matrací a růžové šatičky patřily holčičce, která musela se svými rodiči odejít do Německa. Na Zlatém kopci bydlela paní, která chodila pomáhat mamince mýt okna, a ta mě jednou pozvala k sobě domů, aby mi ukázala sbírku nádherných panenek, které v domě zanechali původní obyvatelé, u kterých tato paní sloužila. Tatínek byl u dělníků velice oblíbený, na Vánoce je obdarovával látkami a jinými dary, a když potom odcházel do Liberce, věnovali mu obraz, na kterém byl Ještěd se starou chatou. Mně se do Liberce nechtělo a vyprosila jsem si, abych mohla dochodit ročník ve Stráži. Jezdila jsem
autobusem, tehdy nebyla tak hustá doprava.Dodnes mám fotku, na které je prvomájový průvod, kdy vycházeli z továrny dělníci, dětičky v krojích a v průvodu jely alegorické vozy s vlajkami a obrazy státníků, a přestože byl prezidentem K. Gottwald, byl na jednom obraze Stalin a na druhém prezident E. Beneš.
Je fakt, že děti nejvíce formuje dětství a já Stráži můžu děkovat za ten krásný prostor, jak jsem tam mohla lítat, jak strašně zajímavé tam byly děti a kantoři.“
Autor: J. Trčálková
Buďte první kdo přidá komentář